KONTAKTNÍ FORMULÁŘ
Odeslat
ČLÁNKY

Jste ohroženi burnout syndromem?

Vážíme si lidí, kteří nezištně vykonávají práci pro druhé. Ale napadlo nás někdy, zda-li je toto ocenění dostatečné? Mylně se domníváme, že lidé vykonávající profesi, jejímž cílem je pomáhat, mají nekonečný zdroj své dobrosrdečné energie. S burnout syndromem se setkáváme jak ve zdravotnictví, tak ve školství, u hasičů, vychovatelů, dobrovolníků a dalších důležitých profesí. Jak jsou na tom naši zdravotníci?

 

Burnout syndrom

Burnout syndrom neboli syndrom vyhoření je výrazným a nepřehlédnutelným signálem vyčerpaných sil. Pojem burnout syndrom byl zaveden do odborné literatury psychologem H.J. Freudenbergem v roce 1974. Projevy nejsou jen na psychické úrovni, ale i na fyzické a sociální. Jde o velmi závažný stav. Je obvykle definován jako ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí, které se projevuje u pracovníků v pomáhajících profesích a pojí se se závažnými osobními a profesními problémy. Je to výsledek procesu, v němž lidé intenzivně zaujatí určitým úkolem ztrácejí své nadšení v důsledku chronického stresu a nadměrné pracovní zátěži.

Syndrom vyhoření se stále rozrůstá. Ohroženými skupinami jsou především ti, kteří pracují s lidmi. Jde o nerovnováhu mezi profesním očekáváním a realitou, mezi ideály a skutečností, ale také mezi nutností vykazovat špičkové výkony a naprosto neodpovídajícími podmínky pro ně. Je-li rozpor příliš velký, mohou se začít projevovat pocity bezmocnosti, nízkého sebevědomí, nadměrné sebekritiky a sebezavržení.

Mnoho nadšenců a lidí dobré vůle je schopno vkládat svou pevnou vůli a rozhodnutí pomáhat po mnoho let, avšak po létech soužití se společností, která jejich krásné cíle a přínos nedocení, propadají do depresí a stavů beznaděje. Nikdo nemá nekonečný zdroj pozitivní energie! Neplýtvejme proto svou energií v místech, kde je to zbytečné. V běžných denních situacích se setkáváme s osobami, které na pozitivní energii čekají a vysávají ji z nás.

Problém systému, nikoliv jedince

Syndrom vyhoření není problémem pouze lékařů, je nemocí celého zdravotnictví. Narůstající výskyt dokazuje množství studií a výzkumů z řady zemí. Jako důvod jsou uváděny zvyšující se nároky na lékaře, silný ekonomický tlak a administrativnost, nikoliv faktické léčení pacienta. Prvotní příznaky zasahují lékaře samotného, dále zdravotnictví a v neposlední řadě pacienta. Vyhořelý lékař není schopen podávat takové výkony a péči, jak se od něj očekává. Vyhořelí lékaři mají tendenci věnovat pacientům menší pozornost, méně jim naslouchají, méně řeší jejich zdravotní potíže v souvislostech a také vykazují vyšší výskyt medicínských chyb.

V České republice proběhlo dotazníkové šetření v roce 2013 mezi 30 000 lékaři. Na otázku: “Cítíte se ohroženi syndromem vyhoření?” odpovědělo “ano” a “spíše ano” 83% lékařů!

Co nám tím naše tělo říká

Jde o signál světu: “Pomoz mi! Já jsem tady také a čekám na pomocnou ruku!” Máme ve svých hlavách domněnky typu, “já pomohu tobě a očekávám, že ty pomůžeš mne”. Ale toto je obrovský omyl, takto vzájemná pomoc nefunguje. Systém potřeby pomoci a pomocné ruky začne fungovat tehdy, jakmile si začneme vážit sebe sami a přestaneme se sebeobětovat a tvořit ze sebe obětní beránky. 

Sebeobětováním nepomůžeme ani druhým ani sami sobě. Pro frustrovaného člověka je podstatné, aby nejprve pomohl sám sobě, protože jinak nemůže pomoci jiným!

Lze to změnit

Pokud se cítíte na dně a máte pocit, že se váš svět a hodnoty zhroutily, mám pro vás velmi pozitivní zprávu. “Lze to změnit!”

Hledejte a najdete. Odpověď vždy najdete v sobě. Změna osobního postoje a sebeláska by měla být naším hlavním cílem. Až se naučíme milovat sami sebe, můžeme rozdávat lásku ostatním. Pomáhejme si navzájem!

“Náš svět je vnějším odrazem našich vlastních myšlenek. Všechno, co máme ve svém životě, tvoříme sami.”                    

                    Valerij Sinelnikov, Dohoda s nemocí

Nemůžeme vykonávat své povolání s cílem obětovat se. Važme si sami sebe. Není to sobeckost, ale láska a úcta. Uvědomme si, že obětování se pro druhé z nás neudělá lepšího člověka. Zapomeňte na sebeubližování a sebetrestání!

Reference